Historie katedry matematiky

Osudy katedry matematiky jsou neoddělitelně spojeny s osudem jaderné fakulty. Proto toto povídání nelze začít jinak než popisem vzniku fakulty. Původní název Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské byl Fakulta technické a jaderné fyziky. FTJF (studenty familiárně přezdívaná “fujtajfl”) byla založena při Univerzitě Karlově v roce 1955. Podnětem k založení byl prudce se rozvíjející jaderný program. O fakultu byl proto mimořádný zájem – přijatý byl pouze každý šestý student – proto si škola mohla dovolit klást na studenty vysoké nároky a díky tomu získala pověst velmi přísného ústavu vychovávajícího špičkové odborníky v jaderné energetice a jaderném výzkumu.

Katedra matematiky (KM) na ní ještě neexistovala a výuku matematiky zajišťovala skupina pod vedením Karla Drbohlava. V této skupině pracovali jako asistenti tři posluchači nejvyššího ročníku oboru Matematická statistika na MFF UK: Karel Cháňa, Václav Nejedlý a Jana Vondráčková (promovali až v únoru 1956). Je zajímavé, že dva z nich – V. Nejedlý a J. Vondráčková – zde zůstali až do svého odchodu do důchodu, tedy celých 50 let! Dalším zaměstnancem, který s KM spojil celý svůj život, byl Tibor Záhorský, který nastoupil v roce 1958 a zůstal také až do svého důchodu.

Prostory k výuce byly na nejrůznějších místech – J. Vondráčková vzpomíná na výuku na Albertově v učebně soudního lékařství Lékařské fakulty, kde se na katedře nacházely nádoby se zakonzervovanými lidskými embryi ve všech stádiích vývoje. Zpočátku neexistovalo trvalé sídlo KM a nebylo ani potřeba, protože kromě zmíněných tří asistentů byli pouze dva tři další stálí zaměstnanci. V zimním semestru prvního školního roku 1955 – 1956 FTJF vlastní přednášku základní matematiky neměla a studenti navštěvovali přednášky Svatavy Kubálkové na MFF UK. Její role na KM byla tedy pouze epizodní, přesto pro pobavení čtenáře uvedeme, jak si studenti vyhráli s jejím jménem. Za svobodna byla Bálková, poté získala titul a stala se Dr. Bálkovou – studenti jí říkali „Drbálková“ – nakonec se provdala za Kubálka a pro studenty se stala „Kudrbálkovou“. Ve školním roce 1956 – 1957 vyučoval matematiku nejprve jako externista Alois Apfelbeck, který, jak uvidíme později, otiskl na KM nesmazatelně svou stopu.

Trojice asistentů měla pracovnu v Břehové ulici 7 na místě dnešní kanceláře děkana FJFI. Je jisté, že v roce 1958 už KM oficiálně existovala, v jejím čele stál František Nožička. Sídlo katedry se přemístilo ve školním roce 1958 – 1959 do Křemencovy ulice 10 (naproti pivovaru U Fleků) a poté se opět vrátilo do Břehové ulice pod vedením Alfonse Bašty, tentokrát do prostor dnešní katedry jaderné chemie, a tam zůstalo do roku 1963.

Prvním absolventem FTJF, který se stal členem KM, byl v roce 1960 Emil Navrátil, který ač zemřel velmi mladý (v roce 1970), byl nepřehlédnutelnou postavou KM. Napsal například první sbírku příkladů z matematické analýzy, z níž později čerpali další autoři. V roce 1961 se stali součástí týmu pod vedením Vladimíra Knichala hned tři další absolventi FTJF: Jiří Blank, Miloslav Havlíček (bývalý vedoucí KM) a Eva Mackerlová (nyní Stejskalová).

Před definitivním usazením v Trojanově ulici 13 čekalo KM ještě několik přesunů: Myslíkova ulice 7, palác Hollar na Smetanově nábřeží 6, Husova ulice 5. Zároveň existovala Matematická laboratoř v Horské ulici 3 s vedoucím Václavem Pleskotem, která se věnovala numerické matematice a informatice a obstarávala výuku v této oblasti. Laboratoř disponovala (napůl s Akademií věd) jedním z mála počítačů, které se tehdy v Praze nacházely – byl to elektronkový počítač URAL 2 – na výpočet na něm se objednávalo a u výpočtu se muselo čekat na výsledek. Program bylo možné opravovat zásahem u pultu počítače. Do laboratoře nastoupil v roce 1964 Emil Humhal na pozici inženýra-asistenta.

V roce 1964 se do čela KM dostává na dlouhou dobu 19 let Alois Apfelbeck – je autorem kostry základního matematického kurzu, který s drobnými změnami trvá dodnes. A. Apfelbeck vyžadoval od studentů výbornou znalost probrané látky a stejnou náročnost očekával od ostatních členů katedry. Jeho velkou zásluhou je, že z běžné matematiky vyučované tradičně na technikách vybudoval kurz srovnatelný s kurzy na MFF UK, přitom ale navíc vyžadoval i obratnost a preciznost ve výpočtech konkrétních příkladů. A. Apfelbeck neuhýbal ani pod tlakem vedení FTJF a tvrdě kvalitu a náročnost výuky hájil. Má velký podíl na faktu, že FTJF se stala kvalitou a náročností výuky proslulou. Dodnes je FJFI známá velice kvalitní výukou matematiky.

Alois Apfelbeck byl bezesporu nepřehlédnutelnou osobností, což dosvědčuje i řada historek, které o něm dosud kolují. Uveďme na ukázku dvě z nich:

  • Jednou Apfelbeck zkoušel a dal známku šťastnému studentovi. Po chvíli prudce otevřel dveře své pracovny, aby zavolal dalšího studenta na zkoušení, a dveřmi někoho praštil. Omráčený student se sbíral ze země, a když se ho Apfelbeck ptal, co dělal na zemi, student odvětil, že uzavřel sázku: „Ak spravím skúšku, pobozkám tu zem tuná.“
  • Apfelbeck byl nucen v rámci politického vzdělávání absolvovat tzv. VUML (večerní univerzita marxismu-leninismu). Zkoušející mu řekl: „Vy jste přece jen starší člověk než já. Já se Vás skoro stydím zkoušet.“ Apfelbeck mu odpověděl: „Proč byste se styděl, když jste se nestyděl to přednášet.“

Náročnost výuky v té době může ilustrovat fakt, že studenti museli strávit ve škole 30 vyučovacích hodin týdně a chlapci navíc měli jeden den vojenskou přípravu, děvčata zase obranu vlasti. Kromě odborných předmětů se po celou dobu studia povinně vyučoval marxismus. V této souvislosti můžeme poznamenat, že na KM nebyli téměř žádní komunisté. V roce 1966 je sídlo katedry v paláci Hollar a nastupuje Jiří Pytlíček, který dlouhá léta přednáší nezaměnitelným způsobem lineární algebru. (Přesně tato slova studenti použili na pamětní desce, kterou věnovali jeho památce a která je umístěna u vchodu do dnešní katedry matematiky v Trojanově ulici.) Je vhodné konstatovat, že koncepci kurzu lineární algebry zformuloval Miloslav Havlíček a také ji zpočátku přednášel. Kurz se svou náročností směle vyrovnal Apfelbeckovu kurzu matematické analýzy. Do téže budovy nastupuje v roce 1969 Jan Mareš (bývalý vedoucí KM). Část KM byla ovšem v té době v Myslíkově ulici. Konečně v roce 1971 se celá katedra sestěhovala do Husovy ulice a tam zůstala až do roku 1988, kdy se přesunula do nynějších prostor v Trojanově ulici.

Po prověrkách, které proběhly v rámci normalizačního procesu v roce 1970, byla zrušena původní Matematická laboratoř jako samostatné pracoviště. Někteří pracovníci dostali výpověď, někteří odešli. Torzo, které zbylo, zůstalo jako výpočetní oddělení při KM pod vedením Lubomíra Ohery (později Tibora Záhorského). Jediný učitel, který zůstal, Emil Humhal, přešel v roce 1973 i s výukou numerických metod na KM. V tomtéž roce přicházejí na katedru dva výborní absolventi MFF UK, Jan Reitermann a Vojtěch Rödl. Právě oni založili tradici vědecké práce na katedře. Dnes lze říci, že katedra matematiky FJFI je jednou z vědecky nejčinnějších kateder celého ČVUT.

V souvislosti s těmito prověrkami stojí ovšem za zmínku i jedna žertovná příhoda. V roce 1969 byla zrušena i katedra marxismu. Aby jejím pracovníkům nebylo příliš ublíženo, byli rozděleni po jednom na jiné katedry. Také KM jednoho (ne nevýznamného) vyfasovala. Tento absolvent stranické školy v Moskvě, velmi obratný řečník, se rozhodl prokázat svou užitečnost tím, že za pomoci marxistických dialektických zákonů předloží a zdůvodní konstrukci trisekce úhlu. Na toto téma zorganizoval celofakultní seminář prošpikovaný aplikací dialektických zákonů. Zajímavé je, že konstrukce, kterou předvedl, byla natolik přesná, že pro běžné úhly dávala korektní výsledek. Proto členové KM nebyli schopni okamžitě zkonstruovat protipříklad (teprve druhý den B. Lonek protipříklad našel, ale zároveň ukázal, že chyba je vždy velmi malá). Kromě členů KM se přednášky účastnilo i hejno stranických funkcionářů, z nichž jeden (bývalý vedoucí katedry marxismu) k druhému (bývalému předsedovi stranické organizace na fakultě) poznamenal, že celá konstrukce asi bude pochybná, ale že je stejně zajímavé, na co všechno se dají marxistické dialektické zákony použít.

Významným mezníkem v historii katedry je ovšem školní rok 1973 – 1974, kdy byl založen studijní obor Matematické inženýrství, který tehdy vychovával studenty v oblasti, jíž se dnes říká Matematické modelování (informatická oblast přišla na řadu až později). Do té doby totiž katedra své vlastní studenty nevychovávala (s výjimkou některých, kteří měli individuální studijní plán, jako např. Belomír Lonek nebo Leopold Vrána). Nyní tedy měla katedra své vlastní studenty a zejména v prvních letech to bývali ti nejlepší. Úspěšně tak začala konkurovat do té doby nejprestižnějšímu oboru, což bývala Fyzikální elektronika.

Zejména v prvních letech existence oboru, tj. 1976 – 1983, bylo procento studentů absolvujících s vyznamenáním vyšší než 65% – a to se tehdy při rozhodování o vyznamenání přihlíželo i k výkonům v nižších ročnících. Toto procento ovšem časem silně kleslo, neboť počty přijímaných studentů se značně zvýšily. O tom, že úroveň většiny absolventů oboru Matematické inženýrství byla opravdu vysoká, svědčí i to, že sama katedra začala do řad svých zaměstnanců přibírat absolventy tohoto oboru. Když dnes nahlédneme do seznamu akademických a odborných pracovníků katedry, zjistíme, že z 25 zaměstnanců KM je 17 absolventů tohoto oboru. Možná by čtenáře mohlo zajímat, že z prvních čtyř absolventů z roku 1976 je Miroslav Virius vedoucím katedry softwarového inženýrství FJFI a Ľubomír Harach byl ministrem školství Slovenské republiky po roce 1989. Tito absolventi drží prvenství také v docházce. Od té doby žádný kroužek Matematického inženýrství neměl tak vzornou docházku jako oni. Při přestávkách se bavili hraním pauzírovaného licitovaného mariáše, který se nejlépe hraje právě ve čtyřech hráčích.

Tento text vznikl během besídek, oslav a jiných katedrálních setkání na základě vyprávění pamětníků Emila Humhala, Jany Vondráčkové, Miloslava Havlíčka, Jana Mareše a dalších.


za obsah této stránky zodpovídá: Ľubomíra Dvořáková | naposledy změněno: 25.11.2014
Trojanova 13, 120 00 Praha 2, tel. 224 358 540, pevná linka 224 923 098, fax 234 358 643
České vysoké učení technické v Praze | Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská | Katedra matematiky